V nezvyklý a obvykle již hektický předvánoční čas, v neděli 20. prosince odpoledne, nabídla Galerie Emila Juliše v Černčicích uměnímilovné veřejnosti možnost pozastavení a zklidnění; nešlo jen o příležitost popovídat si s přáteli a příznivci galerie, ale především zde proběhla vernisáž částečně prodejní výstavy obrazů Zdeňka Ladry, jednoho z výrazných a nepřehlédnutelných členů tzv. Lounské krajinářské školy, jehož umělecký vývoj určila především tvorba Zdeňka Sýkory, Kamila Linharta a Vladislava Mirvalda.
Zdeněk Ladra si do současné doby uhájil ve svém výtvarném projevu zemitost, syrovost a expresivitu. Barevné plochy a struktury, inspirované v naprosté většině krajinou v hávu určitého ročního období, dovedl v osmdesátých a devadesátých letech ke stručnému „krajinoznaku“, který lze považovat za Ladrův objev. Abstraktní útvary neplochých hmot a kompozice barev umožňují umělci nezřídka interpretovat pocity a nálady, za jakých se dílo rodilo. Přínosem je, že tyto obrazy se pak stávají přístupnější daleko většímu počtu publika. Kdokoli může ve svých představách vidět v Ladrových výtvarných artefaktech prakticky cokoli. Snad proto jsou jeho obrazy schopny dotvořit a doladit konečnou kompozici jakéhokoli interiéru. Představivosti se meze nekladou – a nutno dodat, že Ladra ji v divácích umí mistrně vznítit.
Na první pohled uzavřený, diagnosticky pak čistě introvertní ladrotyp, se ve svých obrazech zcela exhibionisticky otevírá, odkrývá, až bezostyšně nechává nahlédnout do nejtajnějších zákoutí své duše. Snad i proto jsou Ladrovy obrazy tak silné, působivé. Laik před nimi stojí a říká si…“no co… pár skvrn, napatlaných na plátno… hlava – nehlava…“. Důležité ale je, že před těmi obrazy stále stojí, byť neví proč – a několikrát se k nim ještě vrací. Přesně tohle je ona alchymie kvalitního moderního výtvarna; nepostižitelná – a patřičně esoterní.
V prostorách Galerie Emila Juliše je vystaveno na třicet obrazů, z nichž valná část dosud nebyla prezentována.
Nutno uznat, že galerie poněkud „zapraskala ve švech“ – tak hojný počet návštěvníků vskutku nebylo možné nijak předvídat a očekávat…
Výstavu Zdeňka Ladry doprovodil fantasktními „kovostmi“ jeho syn Martin Ladra. Jde tedy vlastně o první společnou výstavu otce a syna. Návštěvníci měli jednu z posledních možností shlédnout sochy zimbabwského umělce mezinárodního formátu – Lazara Takawiry.
Pořadatelé samozřejmě neopomněli vzpomenout blízkého třetího výročí smrti Emila Juliše. Svíčku za sebe, přátele a kamarády zapálil galerista Pavel R. Vejrážka, druhou za Galerii Emila Juliše jeho manželka Jarka, třetí pak za sebe a za paní Julišovou, která se nemohla ze zdravotních důvodů vernisáže zúčastnit , výtvarník Zdeněk Ladra.
FOTOGRAFIE Z INSTALACE VÝSTAVY
(fotografický zápisník Bořka Zasadila)
Fotografie Jiřího Boudy
Fotografie Bořka Zasadila
————————————————————————————————————————————————————————————————
OHLASY Z TISKU
Vzhůru do Černčic za Zdeňkem Ladrou (pdf)
Vzpomínky malíře Zdeňka Ladry 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 (připravila Květa Tošnerová, Svobodný hlas)
————————————————————————————————————————————————————————————————