STANISLAV HANZÍK – ODPLOUVÁNÍ

21. června – 30. srpna 2015

Motto výstavy:

Je to však teprva pár měsíců
co mám pocit že jsem dosáhl toho
pro co jedině byl můj život žit
(život tolikrát už vzdávaný)
totiž poznání Tentokrát už s malým „p“

[Egon Bondy / Odplouvání / 1987 – 1988]

Osobitý, uznávaný a respektovaný expresivní výtvarník, akademický sochař Stanislav Hanzík, současník a přítel Emila Juliše, Zdeňka Veselého, se narodil se 24. 7. 1931 v Mostě. Studoval v letech 1951 – 1956 AVU v Praze, v letech 1961 – 1964 byl aspirantem u V. Makovského na AVU v Praze. V roce 1962 byl na studijním pobytu v Paříži u Henriho Adama a Ósipa Zadkina. Od roku 1971 byl docentem sochařství na AVU v Praze, poté profesorem Ostravské univerzity. Člen SVU Mánes. Je osobitým pokračovatelem sochařské moderny po Laudovi. Plastiky dovádí často do torzovitých forem, které vytváří v kameni, kovu, dřevě a plastu. Vychází převážně z figurálních motivů. Rozsáhlá je jeho portrétní tvorba. K nejznámějším patří portréty Josefa Lieslera, Jaroslava Fragnera, V. V. Štecha, Rudolfa Hrušínského a Josefa Kemra. Věnoval se i realizacím v architektuře. Je zastoupen mj. v NG Praha, GHMP, GVU Klenová, GU Karlovy Vary, GVU Litoměřice a AJG Hluboká nad Vltavou. ((Výtvarné centrum Chagall))