19. červen – 31. srpen 2017
kurátor výstavy: dr. Marie Imbrová
———————
Fotografie z vernisáže – Jiří Bouda
———————
Fotografie z vernisáže – Jaroslav Tošner (Svobodný hlas)
———————
Fotografie z vernisáže – Mirka Strnadová
———————
Fotografie z vernisáže – Zdislav Mazur
———————
Fotografie z vernisáže – Roman Dušek
———————————————————————————————————————————————————————————————————————–
Průvodní leták:
Jan Saudek svou tvorbou již několik desetiletí dráždí českou akademickou obec, nezřídka šokuje publikum a uměleckými
i verbálními projevy zcela programově provokuje. Nutno ocenit, že s přibývajícím věkem své postoje nemění;
snad jen více užívá expresivních výrazů, pokud jde o hodnocení vlastního života i tvorby. Obé s příslovečnou
nadsázkou považuje za skvělou hru.
Má nezaměnitelný rukopis a styl – tu baladickou touhu jít za svým snem, jinde nesmělou empatičnost chlapce
objevujícího dívčí tělo i mysl; také drsnost a poučenost muže, který poznal zralé ženy i život po jejich boku; v neposlední
řadě radostně hýří aureolou atleticky schopného a především plodného muže zcela v duchu Jarryho Nadsamce.
Autor má zvláštní zalíbení v transmutaci nekonečného, pro mnohé jinak všedního příběhu vztahu mezi mužem a ženou
v sebezničující destrukci, grotesce či hořkému úšklebku. V mezích platných konvencí posunuje hranice mezi
intimitou a veřejnou demonstrací těla. Mezi obecně platné úzy krásy a ošklivosti s nadšením vkládá rovnítko.
Saudek neřeší limity obecného vnímání fotografického obrazu jako striktní reality. Zachycuje okamžik příběhu,
mimovolnou vzpomínku, gesto, nenávist, naplnění. S nadšením polemizuje s divákem. Jeho fotografie prozrazují
lačnost po životě, adoraci vlastních snů, možná i přání odplat za utržené rány.
Ženy považuje za bohyně; obdivuje jejich jemnost, obětavost, lásku, ale také lascivnost, domýšlivost, aroganci
i pohrdání. Ve svých fotografiích je pitvá naoko poněkud submisivně, coby silnějšího a odolnějšího představitele
živočišného druhu, který občas umožní mužům spočinout v jejich náručí. Nenechme se však obalamutit.
Umělec přesně ví, co a proč dělá.
Smrt vnímá jako závěr dlouhé cesty plné intenzivních zážitků, která musí přirozeně někde někdy končit, aniž by
nutně muselo dojít k vyrovnání účtů.
Janovy fotografie jsou nedílnou součástí českého výtvarného umění. Ve vlnách se střetávají jak s velkým zájmem,
tak ostentativním přehlížením. Saudek je prostě nepřehlédnutelný svéráz – a je velmi brzy na objektivní
hodnocení jeho tvorby. S tím si budou muset poradit budoucí generace. Je velmi pravděpodobné, že k jednoznačnému
posouzení nikdy nedojde a náhledy na Janovu tvorbu budou navždy mnohovrstevné. Což je nakonec
velmi dobře. Bez podobných donkichotských Saudků umění prostě nemůže existovat. Je to přirozené, logické…
Výstava šedesáti fotografií Jana Saudka v Galerii Emila Juliše v Černčicích poskytuje charakteristické saudkovské
imaginaci dostatečný prostor, umocněný empatickou, až surrealisticky náhodnou instalací. Není pojata ani
chronologicky, ani nevytváří tematické okruhy. Vzývá však k dialogu s divákem (jak již bylo dříve řečeno), k intimnímu
prožitku z „očí do očí“. V důsledku je však především střípkem příběhu o dlouholetém přátelství, vzájemném
respektu, toleranci, důvěře a podpoře na roztodivných cestách životem.
Děkuji Janu Saudkovi za splnění slibu a Pavlu R. Vejrážkovi za téměř „saudkovsky donkichotskou víru“ v realizaci
této neobyčejné výstavy.
PhDr. Marie Imbrová
www.imbrova.cz
jan saudek – zapadlý rytíř umění a literatury / galerie emila juliše • p. r. vejrážka, tylova 151, 439 01 černčice
pruvodni_letak – formát PDF
————————————————————————————————————————————————————————————-
Relevantní odkazy:
Žatecký a lounský Deník •/• 5+2 (FB) •/• Svobodný hlas (FB)
————————————————————————————————————————————————————————————-