[Article 8453]KAROL BARON (30. září 2018)

baron

pozvánka v tisknutelné kvalitě

vernisáž v neděli 30. září / 16:00

Karol Baron [13. září 1939 v Levoče (Slovensko) – 29. února 2004 v Paříži] je patrně nejvýraznějším představitelem slovenského surrealistického malířství druhé poloviny 20. století. Tvorbu obohacoval o specifické prvky černého humoru a absurdních tvarových metamorfóz a drastickou grotesku.

baron_karol_goya_orez_small

Karol Baron: Goya / 1966 – 1967, objekt housle (violin object)

—————————————————————————————————————————————-

Úvodní slovo

František Dryje

KAROL BARON  – ROZHNĚVANÝ SNIVEC

 

Karol Baron (1939 Levoča – 2004 Paříž). Slovenský malíř, vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě (1969), dočasně působil jako středoškolský a po roce 1989 i vysokoškolský profesor.

Jeho zájem o díla předválečného surrealismu se ve tvůrčí i osobní sféře promění v aktivní přístup na základě setkání s hlavním protagonistou pražského surrealismu, básníkem a teoretikem Vratislavem Effenbergerem, k němuž došlo u příležitosti Baronovy pražské výstavy Bizarní svět písmen a homunkulů (1970). Od roku 1971 až do své smrti se podílí na aktivitě obnovené Surrealistické skupiny v Československu. Karol Baron se tak stává vedle Evy Švankmajerové a Martina Stejskala nejvýraznějším a nejoriginálnějším reprezentantem československého výtvarného surrealismu 70. a 80. let.

Přitom ve svém díle programově interpretuje řadu tradičních filosofických, duchovních a tvůrčích okruhů: antickou, středověkou i renesanční filosofii, východní metafyzicko-mystické nauky, hermetismus a „Vysokou vědu“, groteskní výtvarný manýrismus, lidové umění atd. To lze názorně vyčíst i z názvů četných výtvarných cyklů, do nichž svou tvorbu pravidelně pořádá: Zen, Mutanti, gryfové, scylly a palcelogloidi, Nosatci, Somnambulové a cynici extra muros, Meyrinkova setkání, Reductio ad absurdum, Pocta Hieronymu Boschovi, Přirozené nepřirozenosti, Speculum mundi, či Kabbala aj.

Dá se říci, že Baronovy obrazy na počátku manifestovaly okouzlení, tajemství a nezávaznost snu – dodejme hry a hravosti, s nepřehlédnutelným erotickým či přímo sexuálním podtextem. Jejich vazba ke skutečnosti byla citová a ve svém tvůrčím aspektu magická. To se projevuje napří­klad ve zmíněném cyklu Bizarní svět písmen a homunkulů (1970): podivuhodné bytosti, spíše přeludy a předměty, podezřelé už tím, že se nedají jednoznačně uchopit, vytvarované to podoby písmen, respektive do tvarů svébytné, rafinovaně oživené, groteskní abecedy, jež rozvíjí originálně pojatý výtvarný řád, odkazující mimo jiné k tradici manýristických bizarerií. Ovšem nejen to. Vratislav Effenberger vztahuje tuto výchozí polohu Baronova tvůrčího úsilí k projektům plně novodobým:

„Mnohem spíš než sentimentálními reminiscencemi na pravěk moder­ního člověka, které bývají jakousi rajskou zahradou estétských duší, jsou tito homunkulové rodnými bratry těch tajemných objektů, které sestavoval Marcel Duchamp z technických fragmentů, aby ve své době zdiskreditoval už tehdy komické sebevědomí inženýrské civilizace, i těch, které vytvářela barokně španělská obrazotvornost Salvadora Dalího nebo seversky přísný, ale tím přeludnější, konkrétně iracio­nální mysticismus Maxe Ernsta. Jsou z těch, které v Paříži při­váděl na svět Kanaďan Jean Benoît, aby nekrofilními, sadistickými a maldororskými monstry otřásl lidským vědomím.“[1]

Sám Karol Baron charakterizuje v roce 1971 určující rysy své výtvarné ikonografie (jež odkazuje stejně tak k tradiční fantastické zoologii, k Hieronymu Boschovi či například k surrealistickému malíři Victoru Braunerovi atd.) – tedy ony variabilní a zcela osobité fantomatické bytosti, které ovládají jeho obrazy, takto:

„Mutanti, gryfové, skyly a palcelogloidi jsou by­tostmi zasazenými do současnosti a do budoucího času světa. Nevím, dají-li se rozumově chápat. Způsob mé práce, myšlení a zřejmě i hybridnosti, která je vypěstovala, se příčí racionálnímu myšlení, respektive individuu uvažujícímu v mezích zavedeného klišé normy. Je tomu tak už jen proto, aby mu nastavily jeho zkřivený obraz, který si snad ani neuvědomuje nebo nechce uvědomovat. Vycházím z toho, že dnešní svět jako takový, ve svých vnějších projevech, se nedá porovnávat napřík­lad se světem dvacátých a třicátých let. Snad má svou vlastní gradaci a směr. Žádá si jiný přístup jak co do formy, tak i jím dané skutečnosti, kterou vytvořil a kterou chce vytvářet v budoucím čase. Domnívám se, že tvorba si vyžaduje v principu jiný základ a jiné reagování v od­hadu situace do budoucna.“[2]

To lze doslovit i tak, že do Baronových výtvarných grotesek naléhavě proniká vnější, temně děsivá, absurdní až kafkovská realita a dosud spíše jen snově hravá asambláž karikaturních a symbolizačních rysů přechází v mrazivé podobenství. V průběhu 70. let se Baronův výtvarný syžet proměňuje: autor tu ve svých obrazech a kresbách transponuje reálné shluky všednosti, věty odposlech­nuté ze stereotypních rozhovorů, novinové zprávy, jejichž absurdita je příliš reálná, než aby byla pouze bizarní, než aby jen nezávazně šokovala či okouzlova­la. Přitom základní princip groteskní hry imaginace neopouští, ale příznačně mění akcent: úsměv se proměňuje v sarkas­mus, ironie v útok. A tak vedle hry a obrazotvorné grotesky tvoří druhou dominantu jeho tvorby zároveň i jistý negativní „rub dne“ a „cynismus fantazie“, jak tuto polohu obecně označuje Vratislav Effenberger. To ovšem neznamená nějaké emocionální ochuzení: malíř nenahrazuje exaltaci znechucením, ale vedle osvobodivého smíchu se s neztenčenou vervou poddává výbuchům vzteku, které jsou tvůrčí a v nichž můžeme tentokrát spatřovat afektivně-emocionální dominantu jeho díla.

V ohnisku Baronova útočného zá­jmu tedy stojí člověk, jakýsi podivný živočišný druh, který sám sebe nazývá moudrý, avšak který podává stále přesvědčivější důkazy opaku takové klasifikace. Člověk, skrze jehož podobu malíř proměňuje věci živé i neživé, předměty, rostliny stejně jako zvířata, v procesu zběsilé antropomorfizace. A zároveň, vlastně v opačném směru, proměňuje člověka: odlidšťuje ho, anebo spíše dokládá jeho odlidštění, odkrývá elementy lidské ústrojnosti v nezaměnitelně vegetativních, animálních ba dokonce minerálních rysech. Tak je tentokrát předz­namenána nikoli kontinuita, jednota či sounáležitost člověka a světa, nýbrž zviditelněn potenciál jejich soudobého, vzájemně podmíněného funkčního rozpojení a úpadku. Malíř diagnostikuje přesně: nikoli tajemný a možná trochu panoptikální svět monster, nýbrž monstróznost tohoto světa, hrozba, již nosíme sami v sobě.

Takovou souvztažnost lze vyjádřit i negativně, opakem: zdálo by se, že na obrazech či kresbách Karola Barona se zjevují podivné, groteskní a fantastické bytosti, které se oddávají tajemným, a přesto tak důvěrně známým, jednou poťouchlým, jindy zkarikovaným anebo zase ryze metafyzickým činnostem. Ale je to klam. Tyto obrazy ve skutečnosti a paradoxně nic nezobrazují, ony samy jsou totiž reálnými bytostmi, které s námi komunikují velmi málo a zároveň velmi mnoho, protože jejich jediným a nejvlastnějším jazykem či způsobem existence je fascinace. Stvoření, s nimiž nás malíř seznamuje, tito gryfové, homunkulové, palcelogloidi, cynici extra muros a všichni ostatní nejsou bytostmi imaginárními, jsou bezesporu zhmotnělými variantami Karola Barona samého, vyjadřují charakter a alternaci jeho tolikrát zraněné i okouzlené duše i jeho zvídavě košatého a zběsile rozhněvaného ducha.

Předneseno na vernisáži výstavy Karol Baron (ze soukromých sbírek), 30. 9. 2018 v Galerii Emila Juliše, Černčice

[1] Vratislav Effenberger: Text pro monografii K. Barona (fragment), 1971, rkp., z archivu VE.

[2] Karol Baron: Z odpovědí na otázky V. Effenbergera – text pro monografii K. Barona 1971, rpk., z archivu VE.

—————————————————————————————————————————————————————————–

 

Fotografie z vernisáže (Jiří Bouda)
[rovněž ZDE]

Fotografie z vernisáže (Míra Plazík Blažek)
[rovněž ZDE]

—————————————————————————————————————————————————————-

Relevantní odkazy:

Karol Baron miloval bizarnosť, mystiku a poetiku surrealizmu || Spomienka na Karola Barona

Karol Baron – Obrazy a kresby 1964 – 1969 || Recesista Karol Baron miloval čierny humor



Comments are closed.