Text o autorovi – Renesanční šílenství Davida Cajthamla

Je velice těžké jasně formulovat čím vlastně David Cajthaml je. Pro někoho je punkovou legendou z iniciační kapely Energie G, pro jiné nápaditý scénograf, pro další pak imaginativní básník, pro jiné zase originální malíř a grafik, pro své sousedy v Makotřasech je pak zakladatelskou osobností sdružení Makolidi. Nemá ale velký smysl lámat si hlavu a rozhodnout se pro některou z nabízených variant. David Cajthaml prostě je a to by mělo stačit. V jeho případě zvlášť.

Svět, ve kterém David Cajthaml žije, si stejně nedělá nároky na nějaké škatulky a kategorie. Je to svobodný svět. Svět, který je stěně nepoznatelný a záhadný, jako obyčejný a všední, svět, ve kterém si azuroví kostlivci zdobí narozeninové dorty, nezřízeně veselé motory přeřezávají struny jeho elektrické kytary, svět, kde morózní kmet krvavě trestá nezkušenost mládí, svět, ve kterém po pouhém přiložení ruky vyrůstají květiny z lidského těla a z dívek se stávají šupinatí netvoři. Z nekonečných moří zde vystupují zástupy písečných ghúlů, kteří stydlivě olizují medovou rosu ze sliznic stříbrných upírek, jejich sester a matek, vždy oděných do modře potřísněných ornátů. Rosoloví trpaslíci se prokopávají granitovou lebkou bájných vodopádů šílenství, vždy pod kontrolou zachmuřených sirén se skleněnými ňadry.

V takovém světě se David Cajthaml pohybuje se záviděníhodnou jistotou a zkušeností. Své příběhy vypráví s přesvědčivostí a zaujetím, jsou uvěřitelné ve své bizarní opravdovosti. Sny stékají po ztopořených myšlenkách, aby je ovládly a své vítězství pečetily v bakchanáliích střízlivosti. Nepřekvapí jej písečná města lezoucí po úpatích nekonečných slov, stejně jako s jistotou zdolává blouznivé peřeje extatických rozkoší. Je si stejně jistý v umělých rájích mrtvých básníků, jako v nemocničních pokojích narkotických světců. S osobitou samozřejmostí točí volantem dunivých rytmů a odsekává kola do rozkošně prázdných bublin. David Cajthaml je z rodu nepoznaných a neznámých, je vším a ničím, je živý i mrtvý, je muž i žena, je zrůdou s úsměvem anděla, jenž dávno netouží po ráji, protože rájem je peklo a každé poznání páchne nesmrtelností. Důležitou součástí světa Davida Cajthamla je i ještěří humor a panenská ironie, jsou stejně vážné i rozpustilé, kruté i moudré, mají zlatou barvu s růžovými valéry nekonečného smutku. Ve zmámených mozcích voskových penisů tančí motýlí houby své kvintesence kankánů duševní impotence.

David Cajthaml je z rodu snivců, za měsíčních nocí jej potkáte, jak se loudavě prochází ulicemi města Perla, na nárožích klábosí s plešatými nevěstkami i heroickými vrahy, aby nad ránem usínal schoulený v netopýřím loži, společně s kocouřími kůžemi a magnetickými kameny. Když se pak probouzí, nevrle plive své poztrácené myšlenky, které jsou prolezlé skleněnými bakteriemi zapomenutých tónů v mrtvolně zářivých výkřicích samoty. Začíná nový den, deštivě zelený, prosycený výpary melancholie, sny se probouzejí a slunce uléhá k spánku do mělkých hrobů plných křišťálových krys. David Cajthaml začíná hrát svou nekonečnou píseň, magickou litanii ze světa, který nikdo jiný nezná a nepozná, dokud se jí bezvýhradně nepoddá a neztratí se v jejích harmoniích a tónech.

Otto M. Urban (DJ Satan), červenec 2011

——————————————————————————————————————————————————————————————————————–

Relevantní odkazy

Stránky a prezentace Davida Cajthamla (David Cajthaml Home)

David Cajthaml zahalený v místnosti nahými tóny

Mořská dívka

DekadentFabrik

——————————————————————————————————————————————————————————————————————–