JIŘÍ DLASK – MANAKIN
vernisáž 19. dubna | 2026 | 16:00
Průřez tvorbou významného ústeckého malíře, grafika a filozofa, jehož dílo osciluje mezi surrealismem a hlubokou introspektivní vizí světa. Jiří Dlask (1951–2013) byl nejen umělcem, ale také objevovatelem tajemných míst Českého středohoří a skrytých hlubin lidského podvědomí. Zanechal po sobě dílo, které inspiruje, zneklidňuje a vybízí k vlastnímu hledání skrytých pravd. (DAS)
Jiří Dlask – Autoportrét (45 x 62 cm, kombinovaná technika, papír, 1973)
Uvodní slovo
Byl jsem před časem osloven, zda bych v Galerii města Loun neudělal výstavu výtvarníka Jiřího Dlaska. Jako rodák z Ústí na Labem (dokonce autor jeho statutární vlajky) a poutník Českým středohořím by měl k dramaturgii naší galerie blízko. Zájem byl, ale po shlédnutí Jiřího prací jsem si řekl: proč chodit ke kováříčkovi, když můžeme zabušit rovnou na kováře?!
Kovář Pavel Vejrážka je vyhlášený znalec surrealismu a Galerie Emila Juliše se jím programově zabývá, proto bylo logické oslovit přímo jeho. Dnes tedy sklízíme ovoce, jež tato šaráda přinesla. Jejím výsledkem je nejen tato výstava, ale i moje úvodní řeč, protože Pavel nekompromisně prohlásil: „Když sis to spískal, tak si to taky uvedeš!“ Dobrý skutek byl po zásluze potrestán.
Tvorba Jiřího Dlaska je nepoměrně rozsáhlejší, než můžeme vidět zde, zahrnuje i krajiny, zátiší, kresby, užitou grafiku, koláže, ale také obrazy nočního paneláku namalované tak tísnivě, že z nich osamělost úplně vyzařuje; snad je to samota z kořenů vytrženého citlivého umělce v kleci anonymního velkoměsta. Náhradou se mu stala krajina, byl vnímavým tulákem po kopcích Českého středohoří. Tím, jak dokázal s krajinou vnitřně splynout a transformovat ji do malby, má k nám, žijícím přímo pod kamennými monolity Rané a Oblíku, také blízko. Však zde najdeme i obraz Kamenného pastýře z nedalekých Klobuk.
Tolik k rozsahu a rozmanitosti Dlaskovy tvorby, ovšem vzhledem k zaměření Galerie Emila Juliše dal Pavel přednost dílům, které jsou doslova esencí surrealistického duchazpytu. Najedeme tam všechno, co tam být má, chybí snad jen legendární „Setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole“. Avšak nemyslím si, že by Jiří Dlask nadužíval ve své tvorbě surrealistických klišé nebo byl ovlivněn automatickou kresbou, při bližším pohledu má obraz mimo dokonalého výtvarného provedení i racionální jádro s pointou, přesahující limity zbytnělé fantazie surrealismu.
Jedno rčení říká, že ďábel je ukrytý v detailu, ovšem já si myslím, že do detailu v obrazech Jiří Dlask ukryl záblesky reality, vtip, samostatný mikropříběh či absurdní nonsens, ale zejména osobní prožitek transformovaný sofistikovaným rukopisem.
Jedno z jeho nejranějších děl, Den trifidů z roku 1971, kdy Jiřímu Dlaskovi bylo 20 let, je předobrazem čerpání náměrů a principů práce na reálných, byť třeba jen literárních, základech (které se daleko více a zřetelněji promítaly do jeho ostatní tvorby, za samostatnou zmínku by stály i jeho objevitelské cestopisné črty). Anebo tady máme o dva roky mladší autoportrét, který v sobě naopak nese všechny propriety surrealismu. Obě díla ukazují, kam bude Jiří Dlask směřovat v tomto výtvarném segmentu v dalších letech: k osobité imaginaci, filozofické zkratce, k souzvuku rácia intelektu a pomíjivosti snu, k průniku do tajemství lidské duše a jejího následného vyvedení – „třetí cestou“, abychom citovali jeden jeho obraz – do vlastních světů. Což není žádná strategie, ale autenticita vnitřní jasnozřivosti a její umělecké sdílení.
Téhle „třetí cestě“ zůstal věrný po celou výtvarnou dráhu, v jeho tvorbě se prolíná existenciální úzkost se silným prožitkem skutečnosti, vyjádřeným nejen expresivní řečí barev, tvarů a symbolů, ale také osvobozujících „druhých plánů“, plných radosti, humoru, krásy a jemnosti. Jak říkal Albert Einstein: „Představivost je důležitější než informace. Znalosti jsou omezené. Představivost obklopuje svět.“
Těžko bychom hledali lepší potvrzení těchto slov jinde, než třeba na této výstavě.
Vladimír „Lábus“ Drápal
Fotografie z výstavy (Jiří Bouda)
Fotografie z výstavy (Míra „Plazík“ Blažek)
————————————————————————————————————————————-
Relevantní odkazy:
https:/
https:/
https:/
Výstavy a soutěže (do roku 2017; převzato z monografie Jiří Dlask –Do Čech se vrátili draci):
1973: Účast na kolektivních výstavách mladých výtvarníků, Ústí nad Labem
1974: Účast na kolektivních výstavách mladých výtvarníků, Ústí nad Labem
1978: Bienále kresby a grafiky, Louny
1981: Surrealistické obrazy, Tábor
1982: Surrealistické obrazy, galerie Na Terase, Ústí nad Labem
1983: Plakáty a propagační grafika, Dům kultury v Ústí nad Labem
1984: Surrealistické obrazy, Liberec
1989: IV. International Design Competition, návrh plakátu na téma „Oheň“, Osaka, Japonsko
1990: Výhra v soutěži o návrh vlajky města, Ústí nad Labem
1990: Plakáty a propagační grafika, Dům kultury v Ústí nad Labem
1991: V. International Design Competition, návrh plakátu na téma „Země“, Osaka, Japonsko
1995: Účast v soutěži o logo města Ústí nad Labem
1997: Vinyl art, propagační grafika, surrealistické kresby, galerie Suterén, Ústí nad Labem
1998: Výstava grafického designu, loga a propagační grafika, Ústí nad Labem
2001: Surrealistické reflexe, kresby, galerie Suterén, Ústí nad Labem
2001: Pro obohacení očí, surrealistické obrazy, kresby, objekty, Ústí nad Labem
2003: Ostrovy zdánlivé/Krajina snu/sen o krajině, putovní výstava – galerie Vivo Praha, Znojmo, galerie Letohrádek Portheimka
2003: Surrealistická laboratoř, Ústí nad Labem
2005: Surrealistická výstava mezi realitou a snem, galerie Globus, Ústí nad Labem
2005: Koláže, galerie Vivo, Praha
2006: Surrealistická výstava, Modrá čajovna, Děčín
2006: Účast na Bienále kresby, Plzeň – Travelling Show – The Best of Biennial of Drawing Pilsen galerie The John David Mooney Foundation, Chicago, USA (květen 2007)
2007) – dílo „Ztracená krajina”, následovala výstava nejlepších kreseb Bienále Plzeň 2006 v galerii Leeren Beutel, Museen der Stadt Regensburg (srpen – září 2007).
2008: Surrealistická přirozenost, výstava ve svobodné zóně, cestovnik.com
2008 – 2009: Výstava Kráska a zvíře; galerie Portheimka na pražském Smíchově a galerie Vivo
2009: Černá skříňka nalezena, výstava obrazů na internetových stránkách cestovnik.com
2010: Výstava neobyčejných obrazů v obyčejném světě, cestovnik.com
2011: Účast na výstavě Přesýpací hodiny, které se kazí aneb sirotci surrealismu, galerie Portheimka, Praha
2012: Účast na výstavě „…a přece se točí“, galerie Portheimka, Praha
2017: Do Čech se vrátili draci, výstava děl in memoriam, galerie U zlatého kohouta, Praha
2026: Manakin, Galerie Emila Juliše, Černčice